Financování politických stran je společensky velmi citlivé téma। V celoevropském měřítku existují různé přístupy. Některé státy podmiňují regulaci stranického systému příspěvky z veřejných rozpočtů (Nizozemsko, Švédsko), jiné státy k takové úpravě přistupují až pod tlakem korupčních skandálů (Itálie, Španělsko).
Problémům, spojeným s financováním politických stran, se v průběhu devadesátých let neubránila ani Česká republika (skandály vládních stran s mnohamilionovými dary, krize ODS, pád vlády Václava Klause v listopadu 1997, apod।). ČR se vydala cestou kombinovaného systému financování politických stran a hnutí. To znamená, že politické strany a hnutí dostávají podporu z veřejných zdrojů (státního rozpočtu), zároveň je jim umožněno přijímat dary a příspěvky od soukromých subjektů a částečně vyvíjet ziskovou činnost. Pole působnosti pro politické strany a hnutí a oblasti získávání financí vymezuje zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích.